Talentovaný kriminalista se později stal senátorem, zákonodárcem. V osobním listě čteme: generálporučík justice, zasloužilý právník Ruska, nositel řádu, veterán práce. Skvělý osud Kostojeva je pro mladé příklad hodný následování.
A všechno začalo tím, že chlapec z vypovězené ingušské rodiny, která byla vyhnaná z rodného Ingušska do Kazachstánu, se rozhodl, že bude bojovat s nespravedlností. A druhý chlapec se rozhodl za nespravedlnost se mstít – zabíjet a týrat. To byl Andrej Čikatilo. Vychovala je jedna země, jeden i druhý musel mnohé prožít, ale jeden se postavil na stranu dobra, druhý 12 let páchal strašné zlo.
Na setkání s Kostojevem přišli nejen studenti a spolupracovníci jazykové školy Czech Prestige, ale i kriminalisté z Policejní akademie ČR, představitelé masmédií, hosté, které přilákalo oznámení o setkání. Jméno Čikatilo, bohužel, je známé v celém světě. Setkání začalo promítáním dokumentárního filmu, který přítomným připomněl zločiny maniaka. Při sledování příběhu se svírala srdce, diváci zdrceně ztichli. Potom Issa Magomedovič začal vyprávět, jak probíhalo vyšetřování, jaké v jeho průběhu vznikaly těžkosti, jakých chyb se experti a kriminalisté dopustili, jak nakonec vzniklo přesvědčení o tom, že vrahem je Čikatilo a nikdo jiný, jak probíhal psychologický souboj mezi maniakem a vyšetřovatelem.
- Umístil jsem Čikatilo do vězení KGB, - vyprávěl Kostojev, - přístup k němu jsem měl jen já. Dny ubíhaly, on se nepřiznával. Nemohl jsem mu říci, že upřímná lítost uleví jeho osudu. Do té doby spáchal 33 vražd a chápal, že slitování s ním nebude, byl chytrý. Tehdy jsem vymyslel jiný tah, řekl jsem mu: „Já vím, že jsi to udělal ty, ale nemohu pochopit proč – normální člověk toto nedělá.“
A on tehdy řekl: „Budu přemýšlet.“ Rozhodl se, že jeho záchrana spočívá v psychickém onemocnění, že jako psychicky nemocného ho nezastřelí. A začal psát přiznání. Díval jsem se přes rameno, listy jen odlétaly. 55 vražd. Když ukázal místo, kde schoval tělo chlapce, kterého zabil – o této vraždě nikdo nevěděl, tehdy bylo všem jasné, že to je skutečný vrah. A ne ti rozumově zaostalí zadržení, kteří se nakonec za cigarety a drogy ve výpovědi přiznali, byli vyšetřováním shledáni vinnými, jen aby případ byl vyřešen. Čikatilo byl zastřelen. Jeho poslední slova byla: „Nepoškoďte mozek, chtějí ho koupit Japonci.“
Kostojev se domnívá, že za chyby ve vyšetřování musí vyšetřovatelé nést osobní odpovědnost, pak nebude formalismus, zaujatost a „lehké“ odhalení pomocí vytlučených výpovědí.
Issa Magomedovič se přiznal, jak jím otřáslo zastřelení nevinného člověka, který byl vyšetřováním obviněn z vraždy, kterou spáchal Čikatilo, jenom z toho důvodu, že tento člověk byl trestaný. Kravčenko, odsouzený k zastřelení, psal ve stížnosti: „Nastane den a hodina, kdy se budete stydět za to, že zabíjíte mě, nevinného člověka.“ Tak se také stalo. Kostojev je zastáncem trestu smrti za zvláště závažné zločiny, ale jen tehdy, když je věc „jasná jako bílý den“. Je přesvědčen o tom, že osobní trestní odpovědnost vyšetřovatelů by zabránila možnosti chyby při vynesení rozsudku.
Účastníci setkání zadávali hostovi množství dotazů. Zajímala je role psychiatra Alexandra Buchanovského a sériového vraha Slivko jako konzultantů, názor na trest smrti (viz výše) a na politickou situaci v Rusku, na chemickou kastraci pedofilů (té Kostojev nevěří), názor na psychický stav Čikatilo.
Na otázku, zda by se mohla situace s tak dlouhým stíháním maniaka opakovat v současné etapě rozvoje kriminalistiky, Issa Magomedovič zopakoval: „Všechno záleží na svědomitosti těch lidí, kteří se zabývají vyšetřováním zločinu.“ Svědomitost je důležitá v každé záležitosti. Lehké a jednoduché řešení je většinou nesprávné řešení. Doufáme, že naši studenti si zapamatovali tuto přednášku, zvláště ti, kteří přemýšlejí o povolání kriminalisty.
Na konci setkání doktor věd, spolupracovník katedry kriminální policie Policejní akademie ČR Martin Kloubek předal Issovi Kostojevovi symbolickou medaili Sherlocka Holmese. Předání medaile bylo provázeno bouřlivým potleskem.
